Kdo každé Vánoce, stejně jako já sledoval, jestli se pod stromečkem nějaký balíček nehýbe, což by bylo neklamným znamením toho, že prosby a modlitby byly vyslyšeny a konečně letos to bude štěňátko, ví, o čem mluvím. A od útlého dětství každoročně stejné zklamání.  Příchod jezevčíka v sedmnácti letech už křivdu z dětství nevymazal. Proto po dosažení zletilosti byl sled událostí zcela logický: partner - maturita – zaměstnání – byt – pejsek. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, z bytu 0+1 se stal byt 2+1, později 3+1, z partnera manžel, ze snu o vlastním pejskovi skutečnost.

Naše představa byla jasná – musí to být pes a musí to na něm být na první pohled vidět. Plemena podobná nevyvinutým mláďatům zakrslého králíka se na náš seznam vůbec nedostala. Do finále prošli sítem výběru tři kandidáti: Neapolský mastin, Afghánský chrt a Německá doga. Po prostudování nepřeberného množství knih o plemenech psů a návštěvě psí výstavy bez dalšího váhání vyhrála doga. Před námi už byl jediný cíl – sehnat štěňátko německé dogy – žlutého pejska. Šlo to překvapivě hladce, příjemný hlas v telefonu nám ochotně rezervoval týden staré štěňátko a nezbývalo než čekat na osmý týden. Když pak přišel telefonát, že naše jediné štěňátko žlutého pejska neopatrná psí máma zalehla, byla počáteční radost ta tam.

Nakonec nás spíše šťastná náhoda než cokoli jiného dovedla ke zkušeným chovatelům, manželům Vallovým, kteří v té době právě odchovávali svůj vrh H. Slovo dalo slovo, cesta z Ostravy do Lelekovic u Brna se zdála nekonečná, zpáteční jízda už se štěňátkem spícím  v prádelním koši na zadním sedadle naší Tatry 613 však uběhla jako nic. Od toho dne má naše rodina nového člena, pejska se jménem Hills Allav.

Pro nás, znamenal příchod štěňátka obrat zažitého denního režimu o 180°. Několikanásobné noční vstávání, aby Hillsík pochopil, že loužička se mnohem líp dělá venku na trávě než doma na podlahu, se ale později zúročilo. Hillsík utěšeně rostl na kvalitních granulích, později nabíral kila po směsi masa, těstovin a rýže a užíval si života. Jeho krásný život se pokusila narušit jeho panička přihlášením na výstavu. První výstava byla katastrofa. Hillsík neunesl tíhu pohledů všudypřítomných diváků a neomylně zamířil nejkratší cestou ven z kruhu. Proti své vůli byl nakonec do kruhu navrácen a posouzen, ale asi tato zkušenost určila jeho další výstavní kariéru. Příští výstava sice znamenala V1 CAJC, ovšem Hills dával čím dál víc najevo, že výstavy jsou nejnudnější věc na světě. Ono se ani není co divit, několik hodin cesty strávené v autě, pak několik hodin čekání, než na nás na výstavišti přijde řada a následná několikahodinová cesta domů. Hillsův „výstavní“ postoj pak připomínal postoj napájející se žirafy. Po několika pokusech jsme to k jeho velké radosti konečně vzdali.

Hillsův klidný život však začal být fádní, přestal se radovat z věcí, které ho předtím bavily a úměrně s jeho narůstající velikostí ubývalo i psích kamarádů, kteří byli ochotni si s ním při hrách měřit síly. Potřeboval nový impuls a ten nemohl přijít odjinud, než z naší strany. Naše cesta neomylně směřovala opět do Lelekovic a do Hillsova života se jako tajfun vřítila nová spolubydlící – Ismaille Allav. Hills snad v prvních dnech nevěřil a doufal, že tento vetřelec co nejdříve zamíří tam, odkud přišel. Přesto však trpělivě snášel veškeré štěněcí kousance a jiné zápasy, které si Izinka donesla od svých sourozenců a jala se je se vší vervou aplikovat na něm. Hillsův život však dostal nový rozměr a postupem času pochopil, že nová členka „smečky“ přináší i určitá pozitiva. Horší to bylo s námi. Věřili jsme, že zkušený Hills pomůže s výchovou Izinky a ona od něj odkouká nějaká pravidla chování. Opak však byl pravdou. Iza nejenže se nic chytrého v prvních dnech v naší domácnosti nenaučila, ale naopak začala Hillsovi ukazovat důležitost roztrhání námi zapomenutých věcí na co nejmenší kousky. Takže jsme se po prvních zkušenostech začali i Izince věnovat se stejnou pečlivostí. Vyplatilo se.

Tak nám dogy spokojeně rostly a naštěstí rostou dále, Izinka naplnila naše představy a vytvořili s Hillsem nerozlučnou dvojici, výstavy ji neskutečně baví, takže v současné době se už pyšní titulem šampionky Slovenska, České Republiky a Polska. Konečné třetí místo ve vystavovatelské soutěži KCHND v roce 2001 také není k zahození.

V roce 2002, ve svých 3 letech odchovala své první a jediné štěňátko-pejska Arshalla.  V roce 2003 odchovala štěňátka 2 - fenečku a pejska. V tomto roce se také Hills dočkal prvního potomka a to ze spojení s krásnou žlutou fenkou, jejíž jméno je Bea Ander King.  Tato fenka k nám byla importována ze Slovenska a pyšní se nepříbuzným rodokmenem na většinu dnešních žlutých a žíhaných německých dog v České Republice.  Pod naší chovatelskou stanici přibyla ve svých 4 letech. Porod bohužel probíhal dosti dramaticky, takže z prvního vrhu zůstalo jen 1 štěňátko-fenečka Cindy. 

Hana Bilanová